Lavinový kurz v Krkonoších

profilování sněhu v praxi

cesta nahoru

když se vylezlo nad mraky

první příchozí

nasáváme informace

profilování není žádná nuda

večerní výlet na Rozcestí

knedlík is life

studijní kroužek - učíme se používat mapy

nedělní jasná obloha

Myš a Maďa na cestě zpátky

Marci s Kubíkem s větrem v zádech

Všechny obrázky

Třetí lednový víkend se pořádaly lavinové záchrany na chatě v Krkonoších.
Předchozí roky se tato akce spojovala i se společenskou událostí Humanity, ale jelikož je nadšenců do zimních aktivit poměrně dost a členů v oddíle stále více, tak se letos z logistických i praktických důvodů vzdělávací část a společenská část rozdělila na dva samostatné víkendy. I tak se nás na vzdělávacím bloku sešlo hodně – deset studentů HP, šest instruktorů a pár nováčků, co se přijelo přivzdělat lavinové problematice.

V pátek večer jsme se tak nějak náhodně či domluveně potkali na parkovišti ve Špindlu. Někdo dorazil dříve a vyrazil již po vlastní ose na chatu. Část z nás se seskupila – skládali jsme se z lidí, co jsou na ski-alpech jak ryby ve vodě, někteří co na tom stáli jednou/párkrát v životě a někteří na tom stáli úplně poprvé (ti se s tím statečně poprali!) :-).
Vzrůšo jsme si zažili hned na začátku, dostat se přes nově postavený mostek, který ale nebyl oficiálně otevřený a dostat se na něj (a pak i z něj) bylo chvílemi jak na opičí dráze. Vyšplhat se nahoru v lyžácích, přelézt závoru, neopírat se o otevírací dvířka, neuklouznout dolů a do toho držet lyže ať nesjedou dolů k vodě. Naštěstí společnými silami jsme byli schopní mostek přejít bez jakékoliv ztráty i bez újmy na zdraví.
Cestou nahoru nebylo kdovíjaké počasí, ale jak jsme se dostali nad mraky, tak to bylo lepší.

Po deváté večer jsme se v již plném počtu setkali na chatě, aklimatizovali se, ulovili místo na spaní a jakmile se vše usadilo, začala Geova teoretická přednáška o lavinových záchranách.
Nejenom informace o sněhovém profilu, o tom jak se chovat když jsme svědky laviny a jak pomoci, co dělat když jsme v ní. Ale co především, učili jsme se prevenci – udělat vše pro to, abychom se do laviny vůbec nedostali.

Sobota nebyla pouze teoretická, ale i praktická. Dopoledne jsme se učili několik způsobů lavinových profilů a zkoumání různorodosti sněhu. Sněhu však bylo málo, takže jakékoliv profilování bylo poměrně rychle hotové. Odpoledne jsme se naučili používat svatou trojici (kdo neuměl se naučil, kdo uměl tak si opakoval :-) ). Jak provádět kontrolu pípáku ve skupině nebo jak lopatou vyhrabat zasypaného člověka v lavině a při tom mu tou lopatou nepřerazit končetiny.
Vytvořilo se několik stanovišť, na kterých se simulovala lavinová záchrana, pokaždé trochu jinak. Například: „lavina sejmula kamaráda“, „spadla lavina a svědek viděl jak někoho smetla daným směrem“ nebo „přijeli jsme na místo kde spadla lavina a nikdo nic moc neví, je třeba hledat“.

Večer se nesl ve společenském duchu – zajelo se na Rozcestí na něco dobrého, trochu se uvolnit a užít si večer a i tu jízdu na skipalpech, když už jsme tady. Cesta zpátky byla trochu divočejší, zvlášť pro ty, kteří na zmrzlém sněhu neumí zdatně lyžovat (třeba jako já :-D). Dokonce někomu po cestě dosloužila i čelovka – naštěstí byl zachráněn jinou členkou oddílu, která jela z Rozcestí chvíli po něm a společnými silami s jednou čelovkou se dostali bezpečně na chatu :-).
Po návratu jsme opět zasedli ke stolu a Erik nám sdílel několik užitečných mobilních aplikací, ve kterých nás učil se orientovat.

V neděli dopoledne jsme uklidili chatu do původního stavu a parta se postupně rozpouštěla – někdo jel rovnou na parkoviště, někteří ještě udělali okruh po hřebínkách a užili si jasné oblohy.

Byl to výživný víkend :-). Mnoho věcí bylo pro mě naprosto nových a občas jsem se v něčem i trochu ztrácela. Není ale nic, co by se nezvládlo v partě fajn lidí, co neváhají poradit nebo si být navzájem oporou :-).
Moc děkujeme všem instruktorům za předané know-how a péči, kterou nám celý víkend věnovali.