Rudolfshütte únor 2026
| Rubrika: | Reportáže z akcí |
| Autor: | Kubík |
Skialpy - ledy - sauna - obžerství
Společensko - sportovní akce s tendencemi k přežírání, hraní her, saunování a čecháčského pití přivezených plecháčů :-).
Video z akce: https://youtu.be/OGJnotGaGc0
O Rudolfshütte:
Rudolfshütte je dnes už spíše hotel ve Vysokých Taurách (~2300m), který nabízí poměrně širokou škálu možností.
Venku - Skialpové túry s možností VHT na vrchol, lezení ledů, klasické sjezdování.
Uvnitř - Sauna, horká kamenná lehátka, bazén (spíše pro děti), malá lezecká stěna, muzeum ledovců a klima s výhledy do krajiny a pro Amerického prezidenta tu nechybí ani solárko.
Spali jsme v Lágeru pro 11 lidí. Povlečení bylo vyprané, takže nebyla potřeba ani vložka do spacáku.
V lágeru bylo několik skříněk a věšáčků, pár židlí a stůl, takže na hry také došlo.
Samozřejmostí byly elektrické zásuvky.
Toaleta se sprchou pro špatné strávníky byla dostupná do 20 m po chodbě.
Hotel je rozdělen na více budov, mezi kterými se prochází tunely. Lze všude chodit v pantoflích.
Výstup z lanovky ústí přímo do jednoho tunelu.
Velká lyžárna a sušárna smradlavých lyžáků tady samozřejmě nechybí.
Konzumační prostory jsou zde rozděleny na 3 části:
- Jídelna pro návštěvníky s možností sezení na terase na sluníčku
- Jídelna pro ubytované
- Společenská místnost pro ubytované (s barem)
Polopenze je součástí ubytování a je ve stylu: dej si co chceš.
Snídaně vždy nabízely pečivo, vejce na tvrdo, sýry, šunky, mléčné výrobky, ovoce, zeleninu a sladké či spešl nabídky dle dne (sekaná, míchaná vejce, wafle, apod.).
Ke snídani byla zdarma nabídka nápojů (kafe, čaje, džusy, ....).
Večeře vždy nabízela možnost 2 druhů masa, rybu, 2 polévky a desert. Pití si na večeři bylo nutné objednat u obsluhy, která přišla ke stolu.
Shrnuto cena člověk na noc s polopenzí vyšla:
- do 60 EUR bez členství,
- členstvím AV nebo "Slovinské Trio" do 52 EUR.
Záloha 64 EUR na osobu se vybírala několik měsíců dopředu.
Lanovka 1 cesta tam a zpět stála 28 EUR.
------------------------------------------
Středa - příjezd
Poslední lanovka jede v 16:00, takže nikdo nic nenechal náhodě. Okolo druhé odpoledne jsme se sjeli auta Janča, Tomáš Ch., Vojta K. a Wigwam, David Zeťák s Kubikem.
Společně jsme tak vyrazili lanovkou nahoru. Ten den byl fičák jako blázen. Kabinky tak byly posílány po jedné a kvůli tomu jsme museli i přestupovat a přendávat bagáž na mezistanici u Grünsee. Obsluha se s námi loučila se slovy "good luck".
Po ubytování se byli kluci podívat do toho fičáku, na nejbližší ledolezení na druhý den.
Večer jsme už hráli Krycí jména ve Společenské místnosti.
Renda s Robinem s vidinou ušetření dnu dovolené a jedné noci na chatě vyrazili odpoledne a noc trávili v Sharanovém ležení na parkovišti u lanovky. Ve výsledku tak stihli stejný program, jako ostatní.
Vyhlídky na skiaplování druhý den nebyly moc dobré. Sněhu bylo málo, padal sice nový, ale hodně foukalo.
Lavinovka na druhý den ukazovala stupeň 3 pro všechny azimuty mimo JZ.
------------------------------------------
Čtvrtek - ledolezení, sauna
Předpověď počasí se zlepšovala po malých krůčcích. Fičák k ránu pomalu usával, ale stále sněžilo.
Po vydatné snídani jsme vyrazili pěšky směr ledopád, kde normálně teče vodopád z přehrady Weißsee, hned pod chatou. https://mapy.com/s/defejocevo
Zde si nemělo smysl hrát na hrdiny. K ledopádu jsme přišli z vrchu, takže 2 nalezená robustní oka vytvořila 2 štandy, které jsme vypojistili mezi sebou.
Z každého štandu vrchní jistič natáhl jedno 50m lano, což naprosto dostačovalo. Lezení bylo do 20 m.
V průběhu dorazili do hotového Renda s Robinem, takže jsme konečně byli kompletní.
Každý si tedy vylezl 2 poměrné nenáročné cesty, i když na rybu, ale pro některé nezkušené to byla fajn testovačka této aktivity. Byť bez šroubování.
Jak jsme pomalu končili okolo jedné hodiny, počasí už vypadalo poměrně dobře. Místy byly i roztrhané mraky. Janča z toho měla takovou radost, že dělala andělíčky.
Rozdělili jsme se potom na 2 skupiny, kde jedna skupina si dala krátkou túru do sedla Kalser Tauern.
Druhá skupina využila krátké kotevní lanovky, která nepožadovala skipass, na drobné rozježdění na další dny. Byla to trochu kličkovaná mezi dětmi z lyžařských škol, ale účel to splnilo. Výhledy již díky počasí byly krásné.
Saunu jsme začali obsazovat kolem osmé hodiny. 8má hodina byla právě poslední možnost si zaplatit saunu a vyzvednout na recepci župan, ručník a osušku.
Stála 10 EUR. Froté jsme si nechali na pokoji do posledního dne.
Místní wellness bylo opravu pěkné. Vypadalo fakt lázeňsky. V odpočívárnách po sauně bylo možnost si vzít kelímek a naplnit ho studenou vodou. Sauna jako taková byla ale nadmíru horká.
------------------------------------------
Pátek - skialpová túra na Hochfürleg (2942 m)
Předpověď počasí už byla o něco lepší, v noci však opět foukalo a lavinovka se udržela na 3ce se výjimkou JZ svahů. My už ale byli odhodlaní vyrazit.
Vybrali jsme trasu na Hochfürleg podle https://www.skitourenguru.com/. Tato trasa je mimo jiné vyznačená v Mapy.com.
V 6:30 vydatná snídaně, v 8:00 teda pomalý odchod.
Sjeli jsme pod chatu, kde jsme nazuli pásy. Na stejnou tůru ve stejný čas se vydali i 3 Slováci, kteří byli ze začátku hned v závěsu.
Traverz podél Weißsee byl zpočátku pohodovou procházkou, ale přesně jsme věděli, které to je kritické místo, vyznačené ve skitourenguru.
Jednalo se o SZ traverz svahem >30°, kde pod námi byl ještě prudší svah s potenciálním nárazem do ledových prasklin z původní hladiny jezera a následně zasypáním v popraskaném jezeře.
Postupovali jsme opravdu s respektem. Cestu prošlapával velmi opatrně Wigwam a my za ním jeden po druhém s velkým rozestupem.
Prostup byl nakonec OK, ale po překonání se ohlédneme za sebe, kde kráčela poslední Janča a Slováci, kteří si to v trojici kráčeli v bezprostřední blízkosti za ní. Naprosto bez respektu.
Když jsme na ně volali, ať si nechají rozestup, volali zpět, že "v té prudké části rozestupy měli". Měl jsem nutkání mu říct "Kámo a podíval ses pod sebe?". Jelikož by se to ale stejně nepotkalo s žádoucím efektem, jen jsme jim řekli, ať prosím dodržují rozestupy a dál jsme je nechali jít první.
Naštěstí se nic k našemu překvapení neutrhlo, ale shodli jsme se na tom, jak jsme rádi, že k tomu jako oddíl přistupujeme stejně.
Zde si odnášíme poučení si hlídat i člověka, který jde za námi.
Dále se pokračovalo vcelku napohodu. Když jsme se ale blížili k ledovci, rozhodli jsme se si to ale střihnout dříve a úplně vyjít z trasy. Stoupali jsme prudkým JZ svahem, který se zdál být i dobrý na sjezd. Je to znázorněné na obrázku. Došlápli jsme do sedla mezi jednou skalnatou pyramidou a druhou (Hochfürleg). Následoval hřebínek a doražení do sedýlka západně od vrcholu v ~11:10.
Tam jsme se rozdělili na 2 skupinky, kde jedna se rozhodla to sjet rovnou dolů stejnou cestou, která se ukázala jako nejlepší pro sjezd i za cenu krátkého stoupání.
Druhá skupinka se vydala na vrchol Hochfürleg pěšky. Nebylo to dlouhé a cesta sněhem byla od Slováků již vyšlapaná. Maček ani cepínu nebylo třeba. Vrchol si u některých zasloužil své pivo.
Následoval sjezd, kde se druhá skupinka rozhodla následovat vyznačenou trasu v mapách, po které jsme nestoupali. Sjížděli jsme tak žlabem, který se jevil jako nejlepší varianta. Jenže jsme jaksi ujeli odbočení a zastavili se u Slováků v místě, které mělo strmý a skalnatý spád. To už byl sjezd hodný RedBulláka. Nikdo si nehrál na hrdiny, tak jsme traverzovali a lehce stoupli k vyznačené trase (také na obrázku). Dále to už byla pohodinda a sjezd až pod chatu jsme si užívali, i když prašanu bylo málo a často byl vyfoukaný.
Na chatu druhá skupina dorazila něco po jedné.
Pár lidí si ještě chvíli zajezdilo na sjezdovce a do večeře jsme hráli jedno kolo Bangu na stole na pokoji.
Dnes jako desert palačinka s krémovou náplní, ach za tu bolest břicha to stálo....
Kolem osmé většina členů opět nastoupila do sauny, jiní si šli číst.
------------------------------------------
Sobota - skialpová túra do sedla Granatscharte (2934 m)
V noci pěkně nakydalo a moc nefoukalo. Přesto se lavinovka i po aktualizaci držela a přesně stejného schématu.
Předpověď počasí tvrdila, že bude podobně, jako předchozí den. Ani pěkně, ani hnusně. Ale po chvíli se mračna roztrhala a byla to naprostá pecka po celý zbytek dne.
V 6:30 nástup na snídani, v 8 opět pomalý odchod.
K ledovci byla trasa stejná. Tentokrát s námi Janča s Davidem Zeťákem nešli. Janče nebylo nejlíp a David s ní šel držet basu.
Udělali si teda vlastní program a odpoledne vyšlápli k horní stanici lanovky Medelz a přes sedlo Kalser Tauern si to sjeli dolů.
Větší skupina (6 lidí) měla různé představy. Buď vylézt na Granatspitze (3086 m), sjet to přes Granatspitzkees (JV svah) a zase nastupat do Kalser Tauern, odkud sjet k chatě.
Nebo vyrazit na Sonnblick (3088 m). V každém případě to znaměnalo vzít si úvazky, 2x 50m poloviční lana, cepín a mačky.
Na ledovci jsme se navázali na 2 družstva po 3 lidech po cca 12m. Stoupání po ledovci bylo poměrně snadné a nikdo se do trhliny nepropadl. Trasa je též vyznačená na Mapy.com.
Při příchodu do sedla Granatscharte jsme usoudili, že na Granatspitze to nevidíme. 2 lidé z jiné skupiny to zkusili, ale nejspíš to nedolezli.
Jiná skupina vyrazila na Sonnblick z jižní strany, která vypadala schůdně. Rozhodnutí tak bylo jasné. Mačky, cepín a hurá v jejich stopách. Jenže téměř na vrcholu byl delší hřebínek, který nevypadal dobře. Skupinka před námi to zkoušela přetraverzovat a jít po hlavní cestě. My to otočili po tom, co jsme viděli, jak se tam trápí. Vyznačeno na obrázku.
Sjezd byl úžasný. Krásná vrstva prašanu po ledovci. Každý měl vlastní stopu. No luxus.
Při sjetí k jezeru Weißsee dostal Robin, Wigwam a Kubik slinu na další jízdu.
Bylo asi čtvrt na 2 odpoledne a kluci znova nasazují pásy a stoupají směrem sedlo Kalser Tauern. Cestou potkali sjíždět Janču s Davidem. Janča celá nadšeně volala "já to sjela!".
Měla na mysli krátký úsek s 35° sklonem. Tento úsek již vypadal lavinově a kluci z něho měli při stoupání opravdu respekt. Rozestupy měli nadměrné a nakračovali pomalu. Odvahu jim dodávaly stopy po jízdě Janči se Davidem. Nic se neutrhlo. Kluci dorazili do sedla a už usoudili, že jim to fakt stačí. Sjeli dolů po krásném sněhu a bylo hotovo.
Dole potkali znova Janču s Davidem. Ten s ní dělal sněžné profily. Bude mít za dnešek mnoho plusových bodů :-).
Po večeři, na kterou jsme každý den chodili v 5, a kde jsme opět neodolali dezertu (ach to břicho bolelo), jsme se už vykašlali na saunu. Vrátili jsme froté a šli jsme hrát Krycí jména až do 10ti, kdy nám chorvatský číšník pasivně agresivně naznačoval, že máme odejít.
------------------------------------------
Neděle - skialpy, ledy, odjezd
Wigwam nás opustil hned z rána.
Pospali jsme si a na snídani dorazili později. Tak divné, že nemáme snídaňové prostory sami pro sebe, jako předchozí dny.
Po snídani nastalo balení a bagáž jsme si před check-outem naházeli do chodby kousek od lanovky, aby se nepletla.
Renda s Robinem sjeli po sjezdovce ke Grünsee, přešli jezero a po svahu si to štrádovali k ledům Guglhupf WI4. 40 m cesta jim vyšla kvůli 50 m lanu na 2 štandy. Prý se místy ten led tříštil při šroubování.
Robin byl už připravený mentálně na abalakové hodiny, ale nakonec našli štand, ze kterého na půlkách slanili.
Po slanění se vrátili po jezeře na sjezdovku a na parkoviště po velmi úzké a prudké části sjezdovky, kde skoro nikdo nejezdil.
Janča, Tomáš Ch., David a Kubik vyrazili na krátkou skialpovou túru k horní stanici lanovky Medelz. Vojta K. pro nevolnost zůstal na chatě.
Svítilo sluníčko celou dobu, takže bylo krásně. Výš už teda zlobil studený vítr. David s Kubikem se ještě podívali do údolí naproti. Byl i vidět JV sjezd z Granatspitze, ale s nutností slanění.
Sjezd od lanovky přes sedlo Kalser Tauern byl podobný, jako den před tím. Sníh stále podobně prašanový, ale už trochu nafoukaný jako den předtím.
Dali jsme si skvělý oběd v jídelně pro návštěvníky, naložili bagáž do lanovky a sjeli si namrzlou sjezdovku k prostřední stanici Grünsee, odkud jsme nasedli a jeli dolů.
Odjezd z parkoviště poslední skupiny bylo v ~15:00 a příjezd do Prahy byl ~22:00.
| Vytvořeno: | Kubík | 10.2.2026 21:03 | |
| Upraveno: | Kubík | 24.2.2026 22:35 | další... |