Záchrany. Lepší už to být nemůže

"Vánočka" dvakrát jinak

O víkendu proběhl nácvik záchran v horolezeckém terénu, další z povinných lekcí oddílové horoškoly. Připomněli jsme si lanové techniky, kamarádskou dopomoc, od nich přešli k jednoduché a dvojité kladce, záchraně směrem dolů, nahoru, tedy technikám HOI a Strauss, ukázali si jak slanit přes uzel a jak společně na takzvané jedničce, nakonec jsme vyzkoušeli různé kombinace. Zachránit se podařilo vše, až na jeden vínem prolitý klín.

Stejně jako ostatní akce měla i tato svůj prostor v humanitním kalendáři, článek informující o tom kde se sejdeme, kdy, co vzít s sebou, kdo akci vede, a vedle toho Discord vlákno, v tom se obvykle ladí detaily a slouží jako zdroj motivace těm, co se dorazit chystají, a frustrace těm, co přijet nemohou, ale nedalo jim to nepodívat se (ano, kemp byl fajn, atmosféra u ohně, na který někdo odněkud vyčaroval dřevo, a okolo kterého se v sobotu sešlo několik kytar, rezonátor, bubínek, skvělá, to vám holt uteklo).

Bylo nás dohromady kolem třiceti, většina si přijela techniky osvojit, někdo oprašoval, další se pod záminkou „jedu si jen zalézt“ přijeli podívat, ale protože se cvičilo ve vápencovém lomu Alkazar v Srbsku a tam se dost dobře lézt dávno nedá, prokoukli jsme to, tím spíš si této družnosti ceníme. Pro daný účel je to ale místo skvělé, železa je tam ve skále dost i na to, aby se tam vedle sebe vešla ČHS se skalkarškým kurzem, my, a ještě zbylo i pro jiné.


Čekali byste, že se instruktoři objeví se suverenitou doktoranda pět min před nácvikem? Rozhodně ne! Sjeli se v pátek, večer zvládli generálku a nám to na druhý den mohli „přehrát“ bezvadně.

V sobotu si v kempu potřební rozebrali materiál z půjčovny a šlo se. Kdo dorazil až ráno se přidal cestou. V lomu jsme od opakování postupně, s tím jak to jakože ne a ne a nejde, přecházeli ke komplikovanějším postupům, jeden každý byl předveden, okomentován a pak byl čas zkoušet.

První den se pracovalo s jedním lanem, druhý s dvojčaty. Na těch jsme zopakovali, co jsme se minulý den naučili, něco přidali, ale hlavně došlo na přechody z jedné techniky do druhé, na přesedání u štandu při společném slanění a podobné, náročnější, legrace.


Instruktorů bylo, jak je v oddíle dobrým zvykem, dost, každého s vysvětlením obratem „vrátili do role“ tam, kde z ní při snaze objevit dříve páchané chyby vypadl, vždy byla po ruce nápověda. Cílem bylo, aby nám z toho v hlavě nezbyl guláš a to se myslím povedlo. S tím, jak se nejdřív dělalo jedno po druhém, jak se opakovalo, a jak až ve chvíli, kdy už celkem rozumně šlo „nezamotat se“ v tom tak, jak při přemotávání v lanech, došlo na „komplikace“.

Strávit víkend převěšováním do vánoček byl dobře investovaný čas. Odučit to za den nejde, kdo myslí že ano je blázen, stejně tak kdo se to snaží vyčíst z knih, a nebo vykoukat z youtube - ostatně, představte si jak bezvládně visíte ve skalní stěně a na záchraně nad vámi pracuje někdo takový. To nechcete.