Skály mokré, lezení zakázáno.

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Zuza

Ranní rozcvička
1. Ranní rozcvička
2. Prší a klukům je to už fuk
3. Máme asi 50 cest...
4. Byl to Gobo.

Skály mokré, lezení zakázáno, hlásí v pátek hruboskalský web. To neni možný, dyť kdy pršelo naposled, si už ani nepamatuju. Asi to zapomněli přepsat...kdys tam koukala naposled, hledá Hoe nějakou naději. V 15:13, prohodila jsem vítězoslavně a už se mi seběhly sliny na kuřecí mňam opečené na ohni. Počítač jsem pro jistotu vypla a uklidila. Hoe zachmuřen, neví co by, přišel tedy nějak moc brzo z práce...zbytečně...sakra! Po čtvrtý hodině bujaře: Už to změnili, já to tušil, paráda, jedem. Aha, tak pánové dorazili z fachy a teď jdou lízt, no bezva, a mně se tak nechce. Hoe volá kámoše, ne, ten nemůže, jede na šestou na ČTYŘIADVÁCU do Prachova.
Je půl pátý a babička kulí oči: Co? Cože, co? No to moh bejt hezkej rodinnej kuřecí večer! A to jako...a jak?!!!
Jedenáctý ročník 24 hodin na Prachově začíná za několik desítek minut a registrace končí za půl hodiny.Vyjíždíme.
Jsme 38. dvojice a babička dostává info, kde se sejdeme v devět. Je to maso. Od Turisťárny vybíhá většina ze 42 dvojic do Skalního města. My začínáme sedmou Nocturno, přibíhají 2 maníci a s nimi i atmosféra závodu, na kterou jsem byla tak zvědavá. Asi byste si měli zatím dát něco jinýho, mně to bude trvat! Hu, než jsem stačila najít první chyt, macho si stoupne přede mě a hop hop, ukazuje mi záda. No doprdele, to jsou ale móresy. Kam jsme to vlezli, říkám si a s námahou vycvakávám kruh. Aha, ještě mám v zádech toho dalšího, parádně navoněněnýho druholezce. Páni, to je smrad, když mě oblejzá!
Na Bertových věžích jsou lidi z Lezeckého klubu Prachov, dokonce i jedna dívčí dvojka, Hosohopáci, z nichž Yettiho poznávám na dálku podle hlasu a mluví mi z duše: To je ale móóc špatně, že se spěchá...tóó by se nemělo. Nechybí ani lezci z hruboskalského HO. Během vteřin, které trávíme na vrcholu, kdy jeden zapisuje a druhý připravuje slanění, zahlídnu červenou helmu a postavu Goba. Že by?
V devět máme 10 cest a dokonce i jedno 8a, kterým ostatní pro dnešek opovrhují. Je mi celkem jasné proč, z té zatracené cesty mě bolí pánevní dno a kvůli umdleným rukám padám už i na čtyřkách!
Za nočního blikotu baterek dáváme ještě 3 méně obtížné cesty a pokračujeme do již plného kiosku, který je tuto noc otevřen až do rána. Na kytaru tu pořádně kalí mlaďoši z LKP a je jasné, že ta stovka vybraná jako startovné bude zítra dobře využita.
Měníme nalezené doklady od auta za pivo a probíráme s babičkou taktiku zítřejší péče o Huga. Uléháme blízko k pokladně.
LKP zpívá ukolébavky při nichž nelze usnout a je tu první sprška. Uchylujeme se raděj rovnou do pokladny a slyšíme každou zklamanou dvojici, která se trousí ze skal a přidává se k pařičům a občurávačům suvenýrů.
Ráno je už klukům fuk, že prší, i to,
že zbytečně (v uvozovkách ) vylezli 50 cest.

Yetti mi prozradil taktiku na příště :-)) Celou noc nahánět skóre čtyřkama (pravidla a bodování podrobněji na www.lkp.cz). Rekord je 777 bez šesti bodů (neověřené info ranních opilců). To by znamenalo asi 111 sedmiček nebo 129 šestek, 154 pětek nebo 192 čtyřek! Nevím, jaké měli vítězní pánové zastoupení čtyřek, ale určitě by bylo vhodné celé toto téma statisticky zpracovat a vyvodit pro nás praktické závěry v nějaké diplomové práci na FTVS UK!


Vytvořeno: Zuza 7.8.2005 21:05