Silvestrovské Tatry

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Zbynja

Pokus o zachycení každoročního masochismu deníkovou formou

Nad Čertovicí
1. Nad Čertovicí
2. Beruška
3. 1. den putování
4. Komár ve větru
5. 2. den ráno
6. Vandrovníci pod Ďumbierom
7. Sjezd z Krupové hoľe
8. Omarek
9. Speleo
10. Radek
11. Bidlo
12. 4. den
13. Na hřebeni

1.den Štrba - sedlo Čertovica - Chata M.R. Štefánika pod Ďumbierom

Stali jsme se účastníky historické události: řidič busu na Čertovicu otevřel kufr, abychom nemuseli tahat lyže na sedadla. Z Čertovice na chatu panuje obvyklý nečas, viditelnost 50 metrů. Že bych zase přešel Nízké Tatry a neviděl z nich víc než tyče? Omarek sedí v kanceláři a drtí do kompu poslední písmenka.

2. den Chata M.R. Štefánika pod Ďumbierom - Kamenná chata pod Chopkom - útulňa pod sedlem Ďurkové

Počasí je lepší, než včera. Občas je totiž vidět. Okolo půl jedné se doplazíme na Kamennou chatu. Zjišťujeme, že tu asi nepřespíme - je plno. Věrni tradici šílených nápadů si odpoledne dáváme ještě pochod plánovaný na druhý den a za svitu čelovek (nebo i bez nich) dojíždíme pod Ďurkovou.

Za dvě hodiny po nás doráží z Čertovice Omarek, kterého pod Chopkem čekala série SMS: Vítejte na Slovensku. Chcete vědět, jaké jsou kulturní památky v Bratislavě? a potom Spíme na chtě pod Chopkom a konečně Spíme na Ďurkové.
Namátkou z Omarkových perel : Pod každým kopcem jsem tak seděl, koukal na lopatu na báglu a říkal si: Mám se zahrabat, nemám se zahrabat... . Potom jsem radši zhasnul čelovku, abych na tu lopatu neviděl.

3.den útulňa pod sedlem Ďurkové - lyžování - útulňa pod sedlem Ďurkové

Venku hnusně, uvnitř teplo, psa by nevyhnal. Přes noc dvacet čísel prašanu. Vybíráme si pěkný svah, sjíždíme, šlapeme vzhůru, většina ještě nad chatu a sjíždí si Ďurkovou. Přežíráme se. Připravujeme se na zítra.

4.den - útulňa pod sedlem Ďurkové - svah někde pod Prašivou

Bylo vidět. Bylo zima. Bylo větrno. Bylo hnusně. Tolik náběhů na omrzliny jsem ještě na jedné túře neviděl. Zbyněk s Vendulou sundávají beztak padající pásy a sjíždí z hřebene na jih. (Ale kdeže: skryti fujavicí a poháněni mlhou jsme uprchlíky pronásledovali až na Prašivou. Tyč od tyče, dokud tyto nesplynuly s okolním bílem, pak už jen po stopách. Ani ty už v houstnoucí tmě nebylo vidět, a protože jsme nechtěli bivakovat na hřebeni vystaveni živlům, odporoučeli jsme se do bezpečí pod alpinskou hranici lesa. Ráno se potvrdilo tušení, že nejsme pod sedlem Hiadeľským, ale úplně jiným, a že tím pádem nebrousíme prašanem pokryté svahy k Donovalům ale na jih do Brusna...Zb.) Na sever je všechno nafoukané, jen slítnout do údolí. Zima, padající pásy, pitomé sjezdy a Bára je v krizi. Kde bere ty náhradní baterky, ze kterých šlape ještě dobré čtyři hodiny? Mlha. Vítr. Sníh řeže do očí.Na Prašivé končí tyče a my proto místo v Hiadialském sedle končíme někde na jih (?) od něj ve svahu v lese. Dusáme plošinky na stany, vaříme, pod vedením Otíka stavíme iglů. Zpíváme, jíme cukroví, Omarek odpaluje Beruščin kaktus.

5.den - konečně Hiadialské sedlo - silnice pod Donovaly - Donovaly - Ružomberok - Praha

Sjezd vede lesem, sněhu po krk. Po menší odbočce zahlédneme sedlo, kde jsme chtěli včera slavit Silvestra. Na silnici zjišťujeme, že bus jede za tři hoďky, dusáme do kopce do Donoval. Co jsou to čtyři kilometry v lyžákách! Pak nás již čekala jen hnusná hospoda a v tomto literárním dílku nepopsatelná cesta rychlíkem Excelsior. Snad by to zvládl Kafka nebo jiný, talentovanější člen oddílu.


Text: Radek

Vytvořeno: Zbynja 2.1.2006 14:21
Upraveno:Zbynja 4.1.2006 13:26další...