Umrtvení na osmapadesát.

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Lukas B

Schermberg a Zwölferkogel

Sháním spolulezce do blízkých rakous. Ten nemůže. Ta taky ne. Nakonec se ozývá Bidlo. Přidává se Beruš. Doplňujeme o Tomase. Řešíme kam jet. Chce se mi do Totesgebirge na Schermberg. Berušce se na Schermberg nechce, Tomasovi a Bidlovi je to vlastně jedno. Poslední rozhodování plánujeme na cvičák, kde se zapíjí Tokova svatba, a Bidlous si během zapíjení pochroumává při jednom nohejbalovém akrobatickém zásahu zápěstí. Uvidí se v pátek ráno.

Nakonec se v šest slézáme u smíchovského Mekouše, jedeme do Totesů, Chromý Bidlo s Beruškou na romantickou turistiku, já a Tomas nakonec na ten Schermberg. Ve čtvrt na dvanáct dorážíme k Almtalerhausu a zaleháváme podél auta. Ve čtyři deset mě Tomas budí, nutí mě vylézt ze spacáku a vyrazit kamsi temnou nocí. Bidlo s Beruškou spinkají, ach, jak jen jim závidím. A my nešťastníci šlapeme po téměř vodorovné cestě nočním lesem, pak trošku řešíme kudy ke stěně, a v šerém rozbřesku nacházíme tu správnou Rinnu, skrz kterou překonáváme spodní pás předskalí. Tu a tam je v omletých plotnách nepříjemný dvojkový krok, a hlavou se mi neodbytně točí myšlenka, že popravy na odsouzencích se zpravidla vykonávají za úsvitu. Na nástupové polici jsme v šest patnáct a navazujeme se.

Nějak určujeme nástup a v 6:30 Tomas nalézá do první délky. Má v ní být nejtek, ostatně i nástupové polici má být jeden, ale nenalezli jsme je. Tomas leze nějak pomalu, nejistí se a začíná blekotat, neklamná to známka toho, že jde do tuhého. Bruslí v sliznaté plotničce, šourá se doleva vzhůru plotnovitým koutkem, traverzuje přes čerstvý výlom a nadává jak špaček. Nenachází štand a vyrábí cosi z mikrofrendů. Řvu na něj, že ještě obhlídnu, jestli nejni ten správnej nástup vpravo za rohem, odvazuji se a nakukuji 40 metrů doprava. Tomas zatím dobírá lana, a je děsně překvapenej, že nakonec vytahuje konce až na štand. Po několika pokusech zase hází lana dolu, a tak se navazuji a s nadějí na slušnej pendl dolézám k němu, pět metrů pod ním vidím flek barvou a nejt , takže jsme správně. S první délkou jsme hotoví za hodinu. To není dobré. Materiál na bivak máme v batohu, ale bivakovat ve čtvrtině stěny? Vypadá to na vysokou pravděpodobnost anhengnutí sacku.

Druhou délku natahuji zkratkou, a štand v nejtu. Dál už orientace bez problémů, štandy a podstatnější změny směru cesty značeny červenou tečkou. Mimoto jsou značeny i klíčové chyty, a to jakýmsi zrzavohnědým slizem, který identifikujeme jako krev nějakého našeho předchůdce, nález zakrváceného fáče na jednom štandu tento odhad potvrzuje. Inu, ne nadarmo se tato část cesty jmenuje po strašidlu, přes jehož pusu, levé oko, nos a nakonec pravé oko lezeme.Asi pět délek se těmto zadělaným chytům štítivě vyhýbáme, ale pak už je nám to všechno jedno. Po jedenácti délkách jsme na systému lávek, kterým bez lana traverzujeme asi 250 metrů doprava na hřeben, přímo by to asi šlo taky, ale byla by to suťová smrt v něčem výrazně obtížnějším. Cestou míjíme strašidlův bivak, což je roztomilá travnatá polička 2x3 metry, akorát tak na stan.

Na začátku hřebene je stěnová kniha, píšeme se včetně času (taková ta iluze že by nás podle toho snad nějakej zachránce vypátral) a nacházíme tři dny starej zápis tří rakušáků, jeden z nich byl asi pachatel toho zakrvácení. Nějak to začalo vodsejpat, najednou zjišťujeme, že jsme v půlce cesty a lezeme jedenadvacátou délku. Žádné pak s tím medle sraní, hrneme to nahoru, cvakáme jenom nejty a tu a tam obhazujeme hrot, případnej pád bychom asi lehce odstonali. Ale skála je luxusně pevná, tedy skála pod sutí, které se tu na poličkách válí miliony tun, občas se nám i při nejvyšší pozornosti podaří něco shodit lanem při dobírání, a pak to řádnou chvilku rachotí a cinká ve stěnách.

Na jednom štandu hlásím Tomasovi, že už zbejvá jen jednocifernej počet délek. Tetelíme se nadějí, že z bivaku nic nebude, počasí drží jak přišitý a najednou sedíme na polici u nejtu, je půl třetí, nad náma je miloučkej položenej žlábek, a vytištěné schémátko nikam dál nepokračuje a slibuje 300m gehen. Svačíme, pijeme vyvlečenou plechovku piva, balíme lana a jdeme na vrchol. Píšeme se do knihy, a nacházíme zápis tří našich krvavejch předchůdců, to jsou pašáci, ani krvavé zranění je neodradilo. Scházíme dolů škrapovitejma plotnama, za hodinu a půl jsme u Welserhütte, dáváme si oslavné pivo a mírně rozjařeni pokračujeme v sestupu. O šesté jsme u auta, vošploucháváme se v potoce, pijeme plechovkové pivo, koukáme na vršek Schermberku ozářený zapadajícím sluncem a libujeme si, že nesedíme tam nahoře někde na štandu. Se soumrakem uléháme do lesa a spíme jako anjelíčci.

Ráno se budíme do azurového nebe, a tak bez obtíží přemlouvám Tomase k "malému odpočinkovému lezení", a tak přejíždíme k Seehausu u jezera Almsee (kde máme koneckonců domluven sraz s našimi B+B turisty) a vyrážíme nalehko jako indiáni na Zwölferkogel. Informace se musí dávkovat po kapkách, a tak přece nemůžu hned prozradit, že je nástup klettersteigem a na 2 a 3/4 hodiny. Radši si před Tomasem držím padesátimetrovej náskok, aby mě nezabil šutrem. Nacházíme bílý trojúhelníkový výlom a červený puntík, a tak se navazujeme. První délky jsou lehké, a tak se domlouváme, že budeme provádět takzvané kontinuální lezení, druholezec po odlezení prvolezce leze za ním, a tak se spadnout prostě nesmí, asi by to byl silný zážitek, ale na podlahu by to nebylo. Vždy, když prvolezcovi dojdou expresy, tak dobírá a střídáme se. Kupodivu nám tento zrychlený styl vydrží celou cestu, takže schémátkových 17 délek překonáváme za 60 minut.

Opět vrcholová svačina, sestup škrapovištěm do sedla, a nekonečné serpentiny žlabem. Před třetí jsme u auta, přebalujeme, koupeme se v potoce a jdeme na jedno pivo. Beruš s Bidlem dorážejí chvilku po nás, jsou zrovna tak jak my utahaní, vždyť turistili jak vzteklí a prochodili děsnej kus Mrtvejch hor. Pak už jen cesta domů, večeře před Budějicema, drobná zápcha před Příbramí, a sotva dojdu domů, kde upadávám do mrákot.

Resumé:
Sobota: Totes Gebirge, Schermberg 2396 mnm, Schlossgespenst + Dir. Nordgrat, 5, 1400 m, 41 délek, viz http://www.bergsteigen.at/de/touren.aspx?ID=1229, náš čas nástup 2 hod, cesta 8 hod, sestup 3,5 hod (vč. svačin, odpočinků, piva). Komu bych to doporučil? Milovníkům dlouhého lezení, kupříkladu Bidlovi, Omarkovi, KT.

Neděle: Totes Gebirge, Zwölferkogel 2102 mnm, Ulli, da Tanzbodn is insa, 4, 530 m, 17 délek, http://www.bergsteigen.at/de/touren.aspx?ID=1205, náš čas 2:45 nástup, 1 hod. lezení, sestup 3 hod. komu bych to doporučil? Jánevím někomu, kdo chce roštěnce ukázat příjemné a lehké horské lezení a případně na některé pohodlné polici páchat oplzlé prostopášnosti. Ale pozor, roštěnka asi bude po dlouhém nástupu jak žumpa, totiž nasraná a vyčerpaná, navíc zpocená a smradlavá, a tak z nemravných plánů z vysokou pravděpodobností nic nebude.

A proč umrtvení na osmapadesát? Páč jsem ještě nikdy předtím za víkend nevylezl osmapadesát délek.

Vytvořeno: Lukas B 27.8.2007 16:18
Upraveno:Lukas B 28.8.2007 07:31