Pallavicini

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Mik

1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
Právě sem si prožil svojí první alpskou zimní zkušenost. Prodloužený víkend na Gross Glockneru již notoricky známou cestou Pallavicini rine.
Článek o této cestě se již na webu objevil, tak to nebudou fakta o cestě, ale víc o pocitech a zážitcích. A nebude to dlouho, jelikož mi maličko omrzli prsty na pravé ruce a to psaní není žádný med.

Etapa I. = Vojeb = Nástup

Jestli má mít tahle cesta větší hodnotu v zimních podmínkách tak to bude z půlky právě kuli nástupu. Klasický nastup, ten letni, je cca 5 hodin na bivak pod severní stěnou. K němu si v zimě přidáme ještě asi 15 km zasněženou silnici. Nám to trvalo skoro 15 hodin. A jako bonbónek na konec je proplétání se zasněženýma trhlinama a skalní lezení těsně pod bivakem. První má výhodu v tom, že druhého odjistí doslova z postele.
První část je tedy doslova vojeb. No nic hezkého, zato dlouhého.

Etapa II. = Pallavicini

Po prvních 80 metrech. PavelB: "To bude zase pytel. Miku ty budeš mít taky druhej,vid? ".První hodina lezení za náma a jen 80 metru přelezeno. Tak to asi nedáme. Fouká strašném vítr, zima je jak...no veliká. M:" Ještě se koukneme kousek. A pak se uvidí." Na vítr si nezvykneme ani třetí den, prachové lavinky ustavaj, tak lezem dal. Jsme v půlce a docela valíme, musíme je tu hrozná zima a vítr.
Druha dvojka, Jakub s Ludvíkem se nám ztrácej z dohledu. Jen občas je zahledneme někde pod náma.
Konečně závěrečné mixy. PavelB začíná, volí těžší pravou variantu pěkně po skále. No nic moc ale je to za náma. Tahám další, žádnej větší problém nenastává. Super, poprvé vykouknu ze severní stěny a vidím slunce. Je to krásnej pocit, jen ta vichřice mi ho zahání někam pryč. Mrznu v sedle, naštěstí Pavel valí. Chvilku váháme jestli se podívat na vršek, čas je, ale už se chceme schovat před tím vichrem. A to půjde jedině ve wintreraumu. Tak teda ještě vyběhnout na vršek, vždyť je to kousek. Povinná vrcholová fotka a mastíme dolu.
V chalupě sme ještě za světla. Vaříme a uzavíráme sázky v kolik přijdou kluci. Pavel celkem zkušeně říká, že ani omylem před osmou. Nařizuje budík na 20:00, jako že jim dáme znamení čelovkou. Slunce pomalu zapadá tak se jdu podívat jestli je neuvidím. Uvidím, kurňa, začínej sestupovat. No co, teď jim nepomůžeme, sme docela vyjebany. Lehnem do spacáku a chrápem.
Asi osm hodin, kluci volaj, nevědi kudy dal. Poradíme, dáme znamení čelovkou a čekáme.
Už ani nevím v kolik přišli, vím jen že si prožili svoje. Ludvik nevidí, nenandal si brýle a má sněžnou slepotu. Jakub si to prej docela užil, prej ty mixy se mu moc líbili. Pavel jim dá trochu čaje a na oplátku jim sni ňaký jídlo.
Zjišťuju že mam omrzlí prsty na ruce, ale jen trochu, nic to nebude. Vlastně se trochu divím, že nic dalšího.

Etapa III. = Sestup = Zase vojeb

Ráno nás probuděj německý skialpinisti, sežereme jim oříšky a oni jdou nahoru. Za chvilku se vracej že tam fouká. No fouká už druhej den a je to krutej vichr z hor. Pak už jen sestup, sestup, vichr a zase vichr. Nekonečná cesta k autu dolu a domu.

Účastníci zájezdu: PavelB (HK Chomutov), Ludvik (HK Chomutov), Jakub (taktéž), Mik (HO Humanita)

Resumé: Omrzle prsty a nosy, jedna slepota. Jinak pěkná dovolená.

Vytvořeno: Mik 19.2.2008 09:38