Konečně Vidlák!

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Kuba

Vysoké Tatry

1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
Vidlový hřeben jsme přelezli ve směru Lomnický štít - Kežmarský štít (od jihozápadu k severovýchodu). Je to místy čtyřková túra, většinou se lezou hřebeny a hřebínky 2-3. My si vyhradili tři dni a akorát to vyšlo.

Na Vidlový hřeben máme zálusk už mnoho let. Nikdy jsme se na něj nedostali, protože vyžaduje dost času a přespání na Lomnickém štítě.

Až letos jsme vyšetřili tři dni. Předpověď na konec září je krásná.

Absolvujeme jako obvykle nechutnou noc ve vlaku a po ránu vystupujeme v Popradu. Ještě dvakrát přestoupíme na tatranskou železničku a pozemní lanovku a můžeme vstoupit do říše vysokých hor.

Vyjdeme na Térynu, pozdravíme chataře Mira, shlédneme záchrannou akci se špatným koncem, dáme si oběd a lezeme Jordánkou pod Lomnický štít.

Přespíme na plošinkách ohrazených kameny. Je nás šest, a tak zůstáváme již na Lomnické věžičce, kde je dost místa a ještě k tomu sem svítí teplé slunce. Ráno dorazíme velmi chladným komínem osazeným novými řetězy na Lomnický štít. Je to něco mezi lezením a ferátou.

Nahoře se ohřejeme, napijeme (1,50 euro za 3 deci sodovky) a rozhlédneme. Lukáš se slečnou trochu zaostali už tady.

Mažeme dolů do Měděné štrbiny. Když překračujeme zábradlí, ozývají se klasické turistické hlášky: "Nespadni! Já se bojím za vás! Kder mátě provazy?...!

Tři dvojky lezeme po úzkém hřebeni celý den. Místy absolvujeme odstrašující nejištěné sestupy, při kterých stydne krev v žilách především druholezcům.

K večeru Lukáš se slečnou zaostávají asi o čtyři délky. Křičí na nás, ať mu hodíme lano, aby zrychlil postup, ale je až za dvěma věžemi, tak to odmítáme a posíláme je z Lievikové štrbiny dolů do Cmiteru a Skalnaté doliny.

My čtyři ostatní pospícháme dál. Přesto nás tma zastihne na travnaté polici kousek před Kežmarskou štrbinou. Budujeme tedy kamenné plošinky a ukládáme se podruhé ke spánku. Dochází nám voda a k jídlu zbyly jen bonbony (Kuba + Hanka). O kousek dál večeří pivo a dobroty (Jeník + Geo).

Ráno svítí na polici slunce. Geo a Jeník vylézají ze spacáků a balí se na sluníčku jen v tričkách. My dva sedíme celí zmrzlí ve stínu a čekáme. Slunce se nedočkáme, i když kluci se sluní jen pár desítek metrů od nás.

Na vrcholu Kežmarského štítu jsme krátce po poledni. Moc se nezdržujeme. Jednak nám za tři hodiny jede vlak z Popradu a jednak přišly mraky. Počasí bylo načasované akorát na Vidlový hřeben.

Následuje úmorný sestup ke Skalnatému plesu, úprk na lanovku, rychlý přesun na nádraží a cesta vlakem domů.

S Lukášem jsme se setkali odpoledne ve Skalnaté dolině. Spali také na sestupu. Asi toho měli plné brejle stejně jako naše čtyřka. Slečna skoro nemluvila a neusmívala se.

Obtížnost

Max. obtížnost je v krátkých úsecích 4+ UIAA, místy se jde pěšky a lezou se dlouhé lehké vodorovné hřebenové úseky. Nejtěžší jsou strmé sestupy po exponovaných hranách. Druholezec musí být stejně dobrý jako prvolezec. Z Měděné na Kežmarskou štrbinu je to 6 hodin velmi rychlého lezení. K tomu je potřeba připočítat dlouhý nástup i sestup. Vidlový hřeben je tedy obvykle dvoudenní túra.

Vytvořeno: Kuba 16.10.2009 11:22
Upraveno:Kuba 16.10.2009 11:55