Patálie v Malé Studené dolině.

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: mgm

Když se v Popradu vyhrabeme z taxíku a dorazíme na perón, ostatní už tam čekají. Happy nás vítá slovy "Myslel jsem, že jsem v Humanitě jediný od letectva..."

...Asi tři hodiny před tím "visím" na cepínech na Cyklistickém ladu pod Velkým hangem v Malé studené dolině. Jsem asi ve 3/4 výšky ledu. Z ledu zde metr a půl od sebe visí dvě slaňovací repky.
Vzpomínám co o tom říkali Pedro, s Petrem Kostkou a Erikem, kteří zde byli včera. Něco o tom, že nahoře je smyčka, nebo snad řetěz?
Rozhodl jsem se že to stačilo. Odsud někdo slaňoval a kdoví co je nahoře. Vyrábím v ledu štand a kleju jak mi to nejde. Přemýšlím jak ho efektivně udělat, než mi upadnou ruce. Asi to chtělo lepší přípravu.
Když je hotovo, Petr vyrazí za mnou. Když doleze, připravíme slanění na bližší ponechané smyčce. Je protažená kolem asi 15 cm silného rampouchu vrostlého do ledu.
Petr udělá prusík, kontrolu, pomáhám mu uvolnit odsedku, začíná se spouštět dolů. Na chvíli odvrátím zrak, když v tom uslyším divný zvuk. Hned vím že je průser. Koutkem oka vidím jak Petr i s lanem letí dolů. Výška jako prase. Tlumeně to žuchne a Petr pokračuje v kotrmelcích možná dalších 15 metrů svahem a nechává za sebou brázdu v čerstvém sněhu než se zastaví a zůstane ležet. Chvíli je ticho. Je mrtvej říkám si. Pak pohne rukou. Zamává. Není mrtvej. Pomalu se zvedá a váhavě se staví na nohy. Volá že je v pořádku. Nechci tomu věřit. Letěl snad z patnáctimetrové výšky. Koukám co se vlastně stalo. Smyčka je pryč, rampouch zmizel. Je vidět, že uvnitř byl dutý a zezadu otevřený. Byla to pěkná blbost na něm slaňovat. Visím tu jako balík a přemýšlím co s tím. Nic mě nenapadá.

Petr volá horskou, ale spojení se nedaří. Pak se mu povede dovolat Ondru Kavalíra, který tou dobou kontroluje kvalitu piva na Zamkovského chatě cestou na vlak. Bleskurychle telefonuje na Terynu. Ani ne za hodinu od pádu vidím tři postavy jak se blíží po hangu dolů. Přichází Michal a Honza s chatárem z Teryny. Narozdíl od nás vědí, že nahoru nad led se dá dojít po rampě z levé strany. Za chvíli shora přiletí lano a tak mohu zrušit štand a slanit. Vděčnost nezná mezí. Balíme, nasazujeme lyže a fičíme na lanovku. Petr za pochodu rekognoskuje stav svého těla: proražený ret a trochy natlučený bok. A něco s jedním zubem. Nestíháme vlak do Popradu. Řeší to taxík.

Co bylo špatně:
Slepá důvěra v ponechanou smyci. To že někomu fungovala zjevně nic neznamená. Lepším řešením by byl abalak.
Nepojistili jsme lano pro prvního slaňujícího. Pravděpodobnost možného pádu by to významně snížilo.
Neznali jsme terén. Lepší příprava by umožnila řešit situaci i bez cizí pomoci. A asi by vedla k rozhodnutí to dolézt až nahoru a zajistit se v lepším místě.

Na závěr velký dík Ondrovi za rychlou organizaci záchrany, Honzovi a Michalovi za její uskutečnění. Bez nich bychom tam zkysli mnohem déle.

Tak zase příště a lépe.

Vytvořeno: mgm 15.2.2020 15:05
Upraveno:mgm 16.2.2020 16:37další...