Orienťák pražských horolezců

Bezejmenný obrázek č.1

Bezejmenný obrázek č.2

Bezejmenný obrázek č.3

Bezejmenný obrázek č.4

Bezejmenný obrázek č.5

Bezejmenný obrázek č.6

Bezejmenný obrázek č.7

Bezejmenný obrázek č.8

Bezejmenný obrázek č.9

Všechny obrázky

52. ročník Orientačního závodu "pražských" horolezců byl nezapomenutelným zážitkem. Dle tradice ho pořádal vítěz minulého ročníku Honza Štykar a spol. tentokráte v Rynolticích.

Běžely se 2 etapy: noční se 14 kontrolami dostupnými bez matroše a denní s neskutečnými 54 kontrolami, z nichž mnohé byly umístěny pro některé účastníky příliš vysoko. Závodu se zúčastnilo asi 55 dvojic. Věkové rozpětí běžců dávalo tušit, že závodit se dá téměř v každém věku. Vítězilo se ve třech kategoriich: muži (asi 25 dvojic), ženy (14), mix (13). Někteří si dali jen jednu etapu.

Prvním kritériem byl získaný počet kontrol a v denním závodě byl určen limit 11 hodin. Příští rok se tedy můžeme těšit, co vymyslí Honza Gürtler se Špicálem. Ti totiž neskutečně našli a zdolali všechny kontroly obou etap v čase 13hodin a 6 min. Honza je synem někdejšího předsedy našeho oddílu Richarda Gürtlera a na skalách ho můžete vidět třeba s Magnuskem. Plného počtu dosáhla ještě jedna mužská dvojice, potřebovala na to však o 50 min déle. A jak dopadli členové Humanity, kteří byli na závodě poprvé??? Deny s Pionýrem obstáli na jedničku! V noci našli 13 kontrol ze 14 (ta jedna byla špatně umístěná, jinak by ji v pohodě měli) Ve dne pak štípli 31 kontrol. To vše za 16 hodin. Ať Deny doplní, kolik je to stálo sil a odříkání a radosti. Získali totiž 2. místo v kategorii mix!

Já a Beruška jsme usilovaly celkem 12 a půl hodiny a našly v noci 10 a ve dne 14 kontrol. Byly jsme v kategorii děvčat deváté. Pro zajímavost první získaly v noci všechny kontroly a ve dne 29 kontrol.
Mně se závod strašně líbil, jeho atmosféra, setkání po letech, noční běh sněhem. Co, Deny, Pionýre, Beruško?
Tak příště 14.-15. 11. 08

Deny: Musím pochválit hlavně organizátory, protože se postarali o příjemné zázemí v rynoltické škole. Např. když jsme se totálně žízniví a hladoví vrátili ve tři čtvrtě na dvě z noční části, čekala na nás hustá polívka a čaj, ve škole bylo teplíčko a dokonce nás ráno jakýsi lidumil probudil, jinak bychom denní část určitě celou prospali.
Ještě v pátek večer jsme moc nevěřili tomu, že vůbec noční část vydržíme a pokud vydržíme, jak se nám podaří přežít jedenáctihodinový sobotní limit.
Páteční noc však byla ještě docela příjemná. Zpočátku jsme to dost "žrali" a hrozně nás mrzelo, když jsme něco nemohli najít. Dohodli jsme se, že vůbec nemá cenu běhat a že budeme prostě rychle chodit. Tato strategie se ukázala jako účinná hned na začátku, když nás doběhlo duo děvčat. Běžely pomalu na výdrž a když si jedna potřebovala zavázat tkaničku nebo se podívat do mapy, hned jsme je zase došli, aniž bychom museli moc funět.
Kolem jedné jsme už měli pořádnou krizi a před sebou ještě dvě kontroly. Podle předpokladu, že člověk v noci nejí a nepije, jsme si vzali jen půllitr čaje, a tak nás strašně trápila žízeň. Nakonec jsme to zvládli, i když nebýt toho, že ke kontrolám vedla sněhem vyšlapaná sloní stezka, ...

V sobotu jsme se probrali kupodivu docela rychle. Dostali jsme dvě mapy s 35 kontrolami a v půl deváté jsme vyrazili. Určili jsme si trasu okruhem jih - východ - sever - západ - jih. Bylo nám trošku divné, proč některá čísla chybějí a řada jde až do 54. Na klíčovou kontrolu 50, kde čekal nejen pan Štykar s čajem a tatrankou, ale i s dalšími mapami, jsme dorazili, když se začalo stmívat. Většina zbývajících 19 kontrol (kromě dvou) ležela beznadějně mimo naši plánovanou trasu. Sebrali jsme, co se dalo a chvátali na základnu - penalizace za každých překročených 5 minut limitu byla tvrdá - jedna kontrola.
Výsledek byl opravdu překvapivý a ještě pořád z toho máme velkou radost.
Protože nás dobře znáte a víte, že nejsme žádní drtiči, doufám, že to pro vás bude motivace se příští rok přihlásit a sesbírat všechny ceny!

Přidala jsem fotky Honzy Štykara a Pavla Píši.