Lyžníci v nejbližších Alpách

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Lukas B

Krátký report a doporučení okolí Pyhrnpassu na chlupaté skije, dostupnost z Prahy přesně čtyři hodiny levným tuzemským vozidlem s tříválcovým benzínovým motorem

Jsem tuhle koukal na předpověď, a nebyla úplně tragická. A na dyškusu psal nějakej Radek J., že by jel na ledy, slovo dalo slovo, manželka s dcérečkou mě pustili, a ledy jsme přetransformovali na chlupaté lyže. A tak jsme se v sobotu v nemravné čtyři ráno naložili do vozidla, a vzhůru na jih. Trochu zmatkování u Voralpenkrojcu, a po chvilce bloudění jedeme zas správně a před půl devátou sjíždíme na Spital am Pyhrn, vyjíždíme strmou uklouzanou silničku a parkujeme na útulně vyhrnutém parkovišťátku u Bosruckhütte. Dnešním cílem je veliký Pyhrgas jihozápadním hřbetem, tůrka to dle průvodčíka lavinově bezpečná a orientačně snadná. Nandáváme boty, lepíme pásy, a už dupeme pěknou stopou údolím. Po necelé půlhodince odbočujeme doleva, stopa je výrazně méně vyšlapaná, a najednou stojíme u zasněžené chalupy Hiaslalm a stopa dál nevede. Zdravíme se s místním obyvatelem, a ten nás trošku zaskočí názorem, že je moc sněhu a že se to asi nedá projít. Vyšlo najevo, že je to mea culpa, jelikož jsem mylně překládal v návodu Frühjahr jako nový rok a ne jako jaro, kdy je opravdu zvykem tuto tůrku po firnu chodit. Nu což, zkusíme to. A tak vesele vytváříme po prudkých loukách serpentiny třiceticentimetrovým prašanem, a už jsme nad hangem na krásně vyfoukané krustě a nad námi jsou dva žlaby a vlevo od nich náš hřeben. Mudrujeme kudy dál, na hřeben se to zdá hrozně zasněžené, a tak serpentinujeme nevýrazným žebrem mezi žlaby asi do třetiny jejich výšky. Dál už to moc nejde. A tak se zatajeným dechem a s dostatečným odstupem traverzujeme levý žlab a několik menších, ale o to prudších lesních žlábků vodorovně až na hřeben. Ovšem tam zažíváme nemilé překvapení. Hřeben se na obě strany celkem strmě svažuje, a na jeho ostří je jeden sněhový hrb za druhým, jsou tak tři metry dlouhé a dva metry vysoké, a jejich překonávání na lyžích je pomalá a vyčerpávající pakárna, se sundanými prkýnky to pak nejde vůbec. Po hodině a stovce metrů se to zlepšuje, a už zase můžeme dělat serpentinky až po vyústění druhého žlabu, kde se hřeben stává skalnatým. Zapichujeme lyže a v mlze stoupáme lehkou zasněženou skálou někam nahoru. Po stopadesáti výškových metrech se shodujeme na tom, že v mlze nás žádný výhled nečeká, a že na vršek nemusíme. Při sestupu k lyžím trpce litujeme, že mačky odpočívají v autě. Mudrujeme kudy dolů, po hřebeni to bude vopruz, žlabem se bojíme lavinky. Nakonec vymýšlíme, že pojedeme na okraji žlabu, kde se to zdá vyfoukané. A to se i stalo, ovšem vyfoukané to bylo prvních padesát metrů, potom to byl krásný akorát tak prudký sjezd v prašanu do půli stehen, a pak mírnějším řídkým lesem až na dno údolí. Máme čas, a tak ještě stoupáme na protější svah, odkud se nabízí pěkný čtyřsetmetrový sjezd loukami a lesem přímo k chalupě, bohužel je svah docela populární a tak docela rozrytý. Odměňujeme se nějakým tím pivem, a po setmění odcházíme k autu, vaříme čaj do termosek a nudle, a o půl sedmé uléháme.
V noci se poněkud rozfoukalo a rozsněžilo, a tak je ranní vstávání docela nepříjemné, zvlášť pak, když jsme si ustlali tři metry od zurčícího potůčku, který plní mrazivý vzduch protivnou vlhkostí. Přejíždíme těsně za sedlo Pyhrnpass, a parkujeme u první odbočky vpravo. Snídáme a vyrážíme po silničce k Hintersteinalmu. Jak jsme zjistili, mohli jsme nechat auto až tady a dvacet minut chůze ušetřit. Vzhůru do lyží a na kopec Angerkogel. Bohužel zjišťujeme, že včerejší osamělost na kopci se nebude opakovat, kopec je cílem asi čtyřiceti prkýnkářů. Ale což dupeme do kopce jak vzteklí, a v poledne jsme na vršku, kde navýsost odporně fouká a je mlha. A tak vzhůru dolů, sjezd je rozrytej jak od divokejch prasat, a za slabou hodinku a půl jsme u auta. Síly byly vyčerpány, a tak po vydatné svačině vyrážíme zpět ku Praze.

Doporučení: oblast určitě stojí za návštěvu, tipy na tůry v okolí jsou na www.bergsteigen.at nebo na www.aplintouren.at. pro vytížení auta lze vzít i líné kamarády, kteří mohou trávit čas na sjezdovkách ve středisku Spittal-Wurzenalm. Jsme-li líní, nabízí toto středisko výbornou atrakci: vyjedeme lanovkou úplně nahoru, sjedeme asi tři sta metrů, pětiset metrů vystoupáme a čeká nás patnáctisetmetrový sjezd do Hinterstoderu, odkud se můžeme vrátit k autu schibusem jezdícím každou hodinu. Anebo ještě logisticky lépe nás mohou sjezdaři využívající lanovky vyzvednout v hospodě a odvézt rozjařené domů.

Vytvořeno: Lukas B 3.2.2009 14:55