Erikovo Pakoš

Vyrazili jsme v srpnu na výlet do Pakoše se záměrem pokusit se o prvovýstup na nějakou šestku s co nejmenší podporou od místních agentur.

První kopec měl být lezecky lehčí, nicméně obtíže spočívali v lokalitě v pohraničním pásmu s Afgošem. Odtud nás po nočním průjezdu check postem následně vyhodili policajti pro chybějící non objection certificate.

Další na řadě byl Bilchar Dobani 6143mnm. Krásně po ruce u Gilgitu. Je až na pováženou, že na ten kopec kromě dvou Japonců, kteří tam půl roku vometali před padesáti lety nikdo jiný nevystoupil. Oni to šli centrálním žlabem se spaním v trhlině (taková delší severka na Ortler, ale v 6ti tisících). My měli z Fatmap vytipován postup po SZ hřebenu. Když zrovna nejsou sesuvy půdy, tak vás terénní taxi vyloží v 2600mnm a dál se musí po svých. Povedlo se najít místo vhodné pro basecamp, kam na nás Kakakoramonoš seslal několik dní chcance.

Následovala vynáška jídla a plynu do sedla v 5080m. Ukázalo se, že byl odhad správný – šlo tam vysekat do ledu plošiny na dva stany. S hlášeným oknem 3,5 dne pěkného počasí jsme vyfárali na těžko do sedla a tam zřídili C1. Avšak nedaleko za C1 bylo první klíčové místo – lesklý ledový svah s traverzem pod sérakem o sklonu > 60st, na kterém místy leželo tak 30cm čerstvého sněhu. Na to jsme měli málo lan, šroubů a zejména moc těžké svině na zádech. Strávit příští 4 dny na 2,5km dlouhém exponovaném hřebenu ve výšce mezi 5ti a 6ti tisíci by nebyla zrovna rekreace. Takže druhý pytel.

Nakonec se povedlo v půjčené Toyotě vyjet na Denosaiských pláních do výšky 4700m, vystoupat na bezejmenný štít vysoký asi 5400mnm, při návratu urvat poloosu a po nuceném bivaku nakonec dojet do Skardu.

Foto v lepší kvalitě viz https://eu.zonerama.com/Gallery60/Album/10468889