Záchrany v Srbsku

Úsměvy

Začalo to jídlem. A protože bylo krátce po Velikonocích, tak jak jinak než vánočkou. V pátek večer, po příjezdu do kempu v Srbsku, jsme se naučili vázat tento sympatický uzel, který se nám pak další dva dny fixoval do paměti. Jelikož nám instruktoři první večer ještě věřili, naučili nás přídavkem i vytvoření uzlu „Garda“, pro blokaci lana v jednom směru, na zmutované expresce nebo dvou karabinách. No a protože rybník Garda je v Itálii a Italové jsou milovníky opery, přešlo se tak zcela přirozeně k hraní na kytaru, zpěvu a tanci, kterým nás David úžasně provedl. Talento puro!👍

Ráno byl odchod v 8:30, takže jsme v 8:53 zamkli bránu kempu a vyrazili do lomu Alkazar, kde na nás čekala před pár týdny připravená výuková stěna s navrtaným železem. Mimochodem, věděli jste, že se zde v 50-60-tých letech minulého století skladoval radioaktivní odpad? Ale žádný strach, právě jsem zhasl a v místnosti je tma. A to je jasný důkaz, že nesvítím.

Jako první se trénovala kamarádská dopomoc. Nejprve tahání směrem nahoru lanem skrze karabinu přidělanou k prusíku na lezcovo laně a později pomocí kladky s kyblíkem. Ale jsme lenoši a instruktoři nás mají rádi, takže nám poradili dvojitou kladku s pomocí smyčky a karabiny navíc. Dohledal jsem, že se to učí v 8-mé třídě ZŠ. No jo.

Další důležitá informace – jak se dolů běhá, tak se nahoru šuká. Vzpomínka na toto známé přísloví nám pomohla při tahání lezce či lezkyně nahoru (on/ona jen nedočkavě kouká a zatím ne…) a vracení se pomocí Gardy přirozeně ladným pohybem ke štandu. Starej Strauss by mohl vyprávět.

Vyvrcholení následovalo při realizaci techniky HOI. Po vytvoření štandu a slanění k nalezeným „nemohoucím“ se lezci a lezkyně proměnili ve stádo divokých hřebců a klisen, které, odfrkávaje a za občasného řehtání, snášelo nalezence po skále dolů. No a aby byla nějaká sranda, měli pod sebou několik délek, takže s klíštětem na zádech a zaprusíkovaní na skále i stahovali lano a celou tu srandu přemotávali.

A jelikož nám slunce dodalo zdravě červenou barvu, tak jsme smočili. Smočili jsme své chuťové buňky úžasným a lahodným pivem, které nám Happy obstaral🍺

Další den mám jako v mlze. Namísto jednoho lana jsem viděl lana dvě, ale ostatní matroš jsem dvakrát neviděl. Tak vám nevím.

Všechno bylo velmi profesionálně a skvěle připravené a vysvětlené. Naši drazí instruktoři ani jednou, dívaje se jeden na druhého, nepoužili „A co teprve jmelí!“. Tak ještě jednou – DÍKY!!!😉