Na nehumanitní akci jsme se bavili s panem Chaloupkou, že bychom mohli něco podniknout o víkendu, přidali se k nám Happy s předsedničkou. Jelikož vypadalo, že v Alpách bude pršet, přišel nápad jet do Tater, že bychom si dali přechod Solisek a v neděli nějaké vícedélky. S tím, že pojedem v pátek nočním vlakem tam i zpět.
Byl jsem na nádraží první, hned jak dorazil Happy s Jančou, tak slyším, proč táhneš tak velkej batoh, načež následovalo, to jako jdeš v těhlech botech, mysleli moje barefoot trailovky. S panem Chaloupkou jsme se sešli na peronu, držel Ikea tašku s lany a dalšími krámy, dovedete si asi představit, co asi následovalo …
No nic, nastoupili jsme do vlaku, jelikož jsme kupovali lístky na poslední chvíli, měli jsme místenky v různých kupéčkách, což ani tak nevadilo, jelikož jsme stejně šli hned spát. Nočním vlakem jsem jel poprvé a jen jsem si potvrdil, že neusnu v pohyblivých prostředcích. Tak si asi dovedete představit, jak jsem byl fresh v půl páté ráno, když jsme dorazili do Štrby, kde na nás naštěstí čekala električka, i když jsme měli pár minut zpoždění. Po výstupu z električky jsme se vydali kolem Štrbského plesa do kopce na nástup pod Soliskama. Cestou jsme debatovali, jestli se nezastavíme na chatě se trochu odlehčit. Tři z nás se tam chtěli zastavit, překvapivě Happy nechtěl, tak asi tušíte, jak to dopadlo … Ano, šli jsme přes chatu, kde jsme se přebalili, naplnili Ikea tašku (i Happymu byla najednou dobrá) zbytečnostmi, která zůstala na chatě. Dali jsme si ještě nějaké pití a vyrazili jsme po pěkném horském chodníku na nástup.
Na Bystré lávce jsme se ostrojili a vyrazili … Přišlo mi, že to celkem rychle odsýpá. Každou chvíli jsem slyšel od Toma, tohle nikomu neukazuj nebo tohle si takhle zjednoduš. Většinu jsme šli jen na průběžku, nebylo moc nutné se jistit. Kolem poledne jsme se podívali do mapy, kde jsme. Měli jsme cca 1/3 hřebene za sebou. Několikrát jsme trochu hledali cestu, kudy slanit a kudy se vrátit, s čím jsme ztratili docela dost času. Nakonec jsme se někde před Furkotským Soliskem rozhodli dolu slanit, i když vypadalo, že nám toho moc nechybí, tak pár hodin by to to určitě zabralo, byli jsme utahaní, tak jsme radši zaveleli ústup. Sestup nebyl tak hrozný, mix trávy a skály a suťoviště. Došli jsme na Bivac u chaty pod Soliskem, což bylo nově zrekonstruované ubytko s novým vybavením, dali si večeři, která teda nebyla nic moc (předražená slovenská bída). Dali jsme si sprchu a šli spát 😊.
Ráno po snídani a ranní očistě (někteří si dali záležet hlavně na odlehčení, což po otevření koupelny skoro štípalo do očí). Prej pak na chodbě večer smrděli moje botky, myslim, že zbytek výpravy je přecitlivělej 😊. Přebalili jsme se na vícedélky a vyrazili k nástupu. Chvíli jsme řešili, které žebro je to naše žebro, co chceme jít. Nakonec jsme se shodli a vyrazili ke skále. Jelikož nástup byl poměrně volný, šli jsme paralelně obě dvojky, celkem pěkně nám to ubíhalo, lezli jsme většinou na celou délku lana a střídali si u každého štandu. Po 5 délkách začalo kapat, kontrolovali jsme radar, kde teda nic nebylo, ale jelikož nám chyběli cca 3 délky a zrovna jsme byl na místě, kde se dá slanit, tak jsme raději slanili na spojených dvojčatech. Při stahování se nám hned u štandu seklo lano, chvíli s tím Happy bojoval, pak šel dál od skály, což pomohlo. Stáhl tedy lano, sbalili jsme se a vyrazili zas pěšo dolu, sestup byl podobný jako předchozí den. Po chodníku jsme zas došli k chatě, sbalili, dali si polívku a vyrazili lanovkou na cestu dolů.
Po procházce po Štrbě jsme sedli na vlak a dojeli do Popradu, kde Happy vyběhnul a namířil do vyhlášeného pivovaru, cesta mi přišla nekonečná. Ale vyplatilo se, pivo měli dobrý, jídlo taky, chvíli jsme tam ještě pozevlili a vyrazili zpět na vlak směrem domů. Ještě jsme řešili zmatky se změnou rezervace, místa dle rezervace ve vlaku nebyla, ale stewardka to s klidem vyřešila 😊. Kluci si dali pivo a šli jsme psát. Skoro celou noc jsem zas nespal, nevim, jestli ještě někdy takhle pojedu vlakem :-D stejně nevyužitu ten benefit lehátkové vozu …
Na závěr bych rád shrnul náš výlet … sice jsme nic nedolezli, ale i tak se mi to moc líbilo. Nic se nehrotilo, že za každou cenu musíme, což mi vyhovuje. Takže kdy zas někam vyrazíme?
Btw po tom, co jsme sešli v sobotu zpět na chodník, tak Happy zahlásil, že jsem si tím splnil letní hory a že mě schvaluje jako řádného člena.
