Kalymnos 2025 - Slunce, skály a kýč jak bič 2/2
| Rubrika: | Reportáže z akcí |
| Autor: | Baru |
Reportáž z Kalymnosu od Baru a Axioma (Ládi)
Náš příběh na Kalymnosu se začal vyprávět dávný večer u ohně na první pomoci, kdy se nás Happy mimo řečí zeptal, jakou plánujeme dovolenou. Odpověděli jsme, že máme od Ládi sestry doporučený Kalymnos. Happy se rozzářil a začal nám vyprávět o tom, jak je to na Kalymnosu krásné a ve stejnou chvíli pomalu tahal mobil z kapsy a už nás na Humwebu zapisoval na druhý týden dovolené na Kalymnos.
Těsně před půlnocí přilétáme na Kos a doufáme v rychlé vyzvednutí kufrů, abychom stihli poslední noční trajekt v 1 hodinu ráno. To se naštěstí daří, chytáme taxíka a valíme směr přístav. Podle přepravní společnosti máme být v přístavu sice hodinu předem, ale jsme v Řecku, což znamená, že teprve 15 minut před odplutím se otevírá bouda s prodejem lístků. Kupujeme lístky, nastupujeme na loď a nešťastně si sedáme do podpalubí, kde se zatuchlým vzduchem míříme směrem na Kalymnos. Po doplutí ve dvě hodiny ráno na nás už mávají Janča s Myšákem, které jsou úžasné a suprové a odvážejí nás do nového domova. Po cestě míjíme spoustu lezeckých sektorů, které nám Janča s Myšákem barvitě popisují, ale my vidíme jenom tmu. Přicházíme na hotel, kde na terase sedí mužské osazenstvo, se kterým se vítáme. Myšák s Vojtou nás zachránili před spaním pod širákem připravenými karimatkami v apartmánu, za to moc děkujeme! Tímto náš příjezd končí a dovolená začíná.
Naše první lezení začíná po tom, co se loučíme s Myšákem a Vojtou, kteří nám předávají štafetu a vyrážejí zpátky do Prahy. Jedním autem společně vyrážíme do Arginonta Valley, kde nás Happy vyhazuje a jde si s Jančou užít rest day na pláži. My se jdeme seznámit s lezením na Kalymnosu do prvního sektoru a sekáme lehké cesty jak Baťa cvičky. Den zakončujeme společně v místním plážovém baru s Musakou a čokoládovou palačinkou.
Pro nás byl nejvýraznější den, kdy jsme vypluli na Telendos. Oproti první zkušenosti s trajektem to byla čistá nádhera, výhledy na moře se střídaly s výhledem na skalnaté útesy. Vylodění probíhalo stylem vojenské operace, kdy kapitán trefil přídí lodi dvě pneumatiky přivázané k útesu a motory se o ně opřel. My jsme (v nitru bojácně) vyskákali na útesy a zformovali se do jednostupu a vydali se směrem na sever. V minulých dnech ve větru zaznělo, že žádný rest day Baru nečeká, jen „stres day“. Láďa měl vidinu pokoření svého maxima, a to cestou 6c, která byla dlouhá 34 metrů, tomu jsme podřídili začátek dne. Rozlézali jsme se na lehkých cestách, které si Baru zkoušela tahat, ale k její smůle jedno-hvězdičkové cesty byly pěkně hnusné. Láďův pokus o pokoření 6c nedopadl, bylo tam moc úseků, které odpovídaly 6c lezení :D. OS se nekonalo, cesta padla s dvěma odsedy. Muselo se jednat o sektor s drsnou klasifikací, protože jedna cesta sežrala Happymu a Janče karabinu (jednalo se o úprk).
Slunce neúprosně postupovalo a stínu ubývalo a nastal čas se přesunout do jiného stinného sektoru. Po cestě nás Happy „náhodou“ zavedl k sektoru, kde měl přelezenou doslova polovinu cest (dvě ze čtyř). Jednou z nich byla jeho Magnum opus – opěvované 6c. Láďa neváhal, oblékl si sedák a za Happyho jištění legendární 6c vyběhl (díky přesné navigaci to byl chabý flash, správná hierarchie byla zachována).
Po krátké estrádě jsme pokračovali do sektoru Miltiadis, kde Baru začal „stres day“ – chápejte úderné lezení s panem vrchním metodikem. Doposud měla na OS zatím 5a, ale po přeprogramování na „OS nebo smrt“ padala jedna cesta za druhou, každá těžší než předchozí. Po vylezení několika cest si už Baru myslela na blížící se koupačku na pláži, ale Happy měl jiné plány a zavelel do poslední cesty. Údajně se dle něj mělo jednat o 5b, ale žádná podobná cesta neodpovídala v průvodci. Avšak Happy nepřipouštěl diskusi, a tak Baru lezla určenou linii. Cesta nekladla odpor až do střední části, kde Happy nešetřil radami, byť na Baru ani neviděl a cestu nikdy nelezl. Univerzální rady typu „nastoupej nohama a chytni to levou“ zafungovaly i tentokrát a Baru si tím nevědomky připisuje své první 5c+ na OS. Po zjištění střílí úsměvy do všech stran a nešetří radostí ze svého úspěchu. Díky, Happy!
Západ slunce se nemilosrdně blížil, a proto jsme mu vyrazili vstříc. Po hutném pochodu jsme dorazili do přístavní vesničky, kde jsme koupili flašku vína a veleúspěšný den zapíjíme při západu slunce na pláži. Po dopití vína jsme se vydali do restaurace na večeři a další dva džbánky. V průběhu večera za námi přišel postarší pán s úžasným ledoborcem „Are you from Russia?“. Po našem znechuceně překvapeném výrazu se zasmál a řekl „Kecám! Já vím, že jste Češi“. Oslovil nás, protože Happy mylně vypadal jako jeho známý a následujících 10 minut si to nechtěl nechat vymluvit. Po zjištění, že se vlastně neznáme, nás přesto pozval na posezení na terasu k jeho kamarádovi, kam jsme následně opravdu šli. Tam nám drze opili nejenom metodika, který sám pronesl, že by uvěřil i návrat metrem na domovský ostrov.
Poslední lezecký den jsme zakončili v sektoru Poets, kde jsme si vyhlídli krásně dlouhé cesty. Happy OSnul dlouhatánské 6a+ (42 metrů), které si Janča s Láďou taky užili. Láďa připravil Janče půdu pro její pinkáč – závěrečnou zkoušku footwork maturity. Krásné technické lezení za 6b, 36 metrů. Jančina radost se slovy popsat nedá, koukněte na fotky!
Shrnutí: srdečně děkujeme Janče a Happymu za 24/7 péči a guida v jednom na Kalymnosu, bylo to vážně skvělý! <3
Všem, kdo dočetli až sem, vřele doporučujeme navštívit Kalymnos, byla to nádherná dovolená se super partou.
| Vytvořeno: | Baru | 14.10.2025 19:04 | |
| Upraveno: | Baru | 14.10.2025 19:12 |